Milý čtenářský deníčku,
konečně jsem se dostala k poslední knize mé oblíbené autorky Petry Dvořákové. Líčení vysočinské vesnice pro mě má o to větší význam, že jsem se přivdala do rodiny, která z tohoto kraje částečně pochází. Právě proto budu k Dědině trochu kritická.
Kniha se skládá z několika povídek, jedna je tedy kvůli rozsahu spíš novela, které se všechny odehrávají ve stejné vesnici, takže se v nich prolínají i jednotlivé charaktery. Celkový obraz "dědiny" je velmi neutěšený. Lidé sice nejsou vyloženě chudí, ale život tu není lehký, ideály různých generací způsobují ostré rodinné střety a každý si vidí do talíře, žádná ostuda se tu neutají.
Text není dobově určen, ale působil na mě jako by se odehrával spíš před dvaceti lety než dnes. Chybí zmínky o Internetu, ale zase mobilní telefony už jsou rozšířené tak, že ani staří už nemají pevnou linku, takže kdo ví, o jaké době chtěla autorka mluvit.
To přesné časové určení je pro mě důležité proto, že se tam mluví o navrácených polích, jejich obdělávání a závisti sousedů. Tchyně říká, že to možná vyvolávalo vášně v devadesátých letech, ale dnes už je s tím každý srovnaný.
Asi nejvíc se mi líbily kratší povídky o řezníkovi a o rodině, která musí pečovat o své staříky. V první se řeší sezónní práce a k ní různé melouchy plus nevěra, což jsou všechno problémy, které se neomezují jen na zapadlé vesnice, ale v podobném rozestavení hrají asi všechny rodiny s nízkými příjmy napříč republikou. Mě se to sice netýká, ale přibližuje mi to skupinu obyvatel, se kterými se běžně nepotkávám. Naopak problém péče o staříky a následně o dědictví po nich je něco, co musí řešit snad každý a Dvořáková naprosto přesně vystihla typické role, do kterých se v této situaci pasujeme.
V souvislosti s knihou čtenáři často zmiňují jazyk. Autorka se rozhodla použít místní nářečí tak, jak si ho z dětství pamatuje. Líbilo se mi, jak odlišila mluvu starší generace, která se hlavně kvůli koncovkám blížila víc moravskému nářečí, a mladší generace, která sice používá některá nezvyklá slova nebo jejich tvary, ale obecně se gramatikou blíží mnohem víc Pražákům než Brňanům. V žádné variantě mě ale zvolený jazyk nerušil, naopak jsem si ho užívala a ptala jsem se tchyně, která slova ona zná a která už by rozhodně nepoužila. Mimochodem z toho vyplynulo, že Dvořákové "dědina" se musela vyskytovat blíž k Moravě, protože třeba slovo "voprndovat" tchyně vůbec neznala, ale třeba citýrovat občas sama někdy použije. Zaujal mě taky výraz "chcanda" pro holku, o kterém jsem se dozvěděla, že rozhodně není běžným označením, ale má spíš pejorativní zabarvení.
Mrzelo mě, že spisovatelka vylíčila vesnický život hrozně negativně, protože takový prostě není. Když už se konala nějaká místní tancovačka, byl z toho většinou nějaký průšvih, když se soutěžilo o nejkrásnější vesnici, byla z toho akorát buzerace od radnice. Žádná radost s úspěchu, z dětí, dobré úrody nebo já nevím čeho. To je hlavní důvod, proč dávám jen čtyři hvězdičky, jinak je ale kniha skvělá a můžu doporučit všem, kterým nebude vadit nářečí.
Závěrečné hodnocení:
konečně jsem se dostala k poslední knize mé oblíbené autorky Petry Dvořákové. Líčení vysočinské vesnice pro mě má o to větší význam, že jsem se přivdala do rodiny, která z tohoto kraje částečně pochází. Právě proto budu k Dědině trochu kritická.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Kniha se skládá z několika povídek, jedna je tedy kvůli rozsahu spíš novela, které se všechny odehrávají ve stejné vesnici, takže se v nich prolínají i jednotlivé charaktery. Celkový obraz "dědiny" je velmi neutěšený. Lidé sice nejsou vyloženě chudí, ale život tu není lehký, ideály různých generací způsobují ostré rodinné střety a každý si vidí do talíře, žádná ostuda se tu neutají.
Text není dobově určen, ale působil na mě jako by se odehrával spíš před dvaceti lety než dnes. Chybí zmínky o Internetu, ale zase mobilní telefony už jsou rozšířené tak, že ani staří už nemají pevnou linku, takže kdo ví, o jaké době chtěla autorka mluvit.
To přesné časové určení je pro mě důležité proto, že se tam mluví o navrácených polích, jejich obdělávání a závisti sousedů. Tchyně říká, že to možná vyvolávalo vášně v devadesátých letech, ale dnes už je s tím každý srovnaný.
Asi nejvíc se mi líbily kratší povídky o řezníkovi a o rodině, která musí pečovat o své staříky. V první se řeší sezónní práce a k ní různé melouchy plus nevěra, což jsou všechno problémy, které se neomezují jen na zapadlé vesnice, ale v podobném rozestavení hrají asi všechny rodiny s nízkými příjmy napříč republikou. Mě se to sice netýká, ale přibližuje mi to skupinu obyvatel, se kterými se běžně nepotkávám. Naopak problém péče o staříky a následně o dědictví po nich je něco, co musí řešit snad každý a Dvořáková naprosto přesně vystihla typické role, do kterých se v této situaci pasujeme.
V souvislosti s knihou čtenáři často zmiňují jazyk. Autorka se rozhodla použít místní nářečí tak, jak si ho z dětství pamatuje. Líbilo se mi, jak odlišila mluvu starší generace, která se hlavně kvůli koncovkám blížila víc moravskému nářečí, a mladší generace, která sice používá některá nezvyklá slova nebo jejich tvary, ale obecně se gramatikou blíží mnohem víc Pražákům než Brňanům. V žádné variantě mě ale zvolený jazyk nerušil, naopak jsem si ho užívala a ptala jsem se tchyně, která slova ona zná a která už by rozhodně nepoužila. Mimochodem z toho vyplynulo, že Dvořákové "dědina" se musela vyskytovat blíž k Moravě, protože třeba slovo "voprndovat" tchyně vůbec neznala, ale třeba citýrovat občas sama někdy použije. Zaujal mě taky výraz "chcanda" pro holku, o kterém jsem se dozvěděla, že rozhodně není běžným označením, ale má spíš pejorativní zabarvení.
Mrzelo mě, že spisovatelka vylíčila vesnický život hrozně negativně, protože takový prostě není. Když už se konala nějaká místní tancovačka, byl z toho většinou nějaký průšvih, když se soutěžilo o nejkrásnější vesnici, byla z toho akorát buzerace od radnice. Žádná radost s úspěchu, z dětí, dobré úrody nebo já nevím čeho. To je hlavní důvod, proč dávám jen čtyři hvězdičky, jinak je ale kniha skvělá a můžu doporučit všem, kterým nebude vadit nářečí.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat