Milý čtenářský deníčku,
tuhle knihu jsem měla na seznamu už docela dlouho, ale moc se mi do ní nechtělo. Má skoro pět set stran, navíc v edici Světové knihovny Odeon, která má ten text menším hustým písmem. Prvním překvapením bylo právě větší řádkování v novější verzi edice, takže tolik stran už nevypadalo tak děsivě. Hlavně ale obsah byl skvělý, právem si zaslouží Bookerovu cenu, a i díky dostatku času na dovolené jsem ho přelouskala velmi rychle.
Anotace hlásá příběh z Železnice smrti, kterou stavěli (nejen) zajatci japonské armády mezi Siamem (Thajskem) a Barmou. Slibně zní už to, že nepůjde jen o příběh z války, ale i vyrovnání se s touto zkušeností. Nakonec jsem tam ale našla něco úplně jiného. Hlavního hrdinu Dorriga víc poznamená románek s tetou, který prožil těsně před odjezdem na frontu, než práce v nelidských podmínkách thajské džungle.
Děj není vyprávěn lineárně a přechody mezi různými událostmi v minulosti jsou často trochu nezřetelné. Přesto zůstává přehledný a dobře se čte. Každá situace má nějaký příběh, který často slouží k vylíčení pocitu, ale nikdy nesklouzne k nudnému nimrání v duši hlavní postavy.
Jak už jsem řekla, nejzásadnější pro mě byl románek mezi Dorrigem a jeho tetou Amy. Oba jsou dospělí, oba mají stálé partnery. A přes to se naprosto bezhlavě zamilují. Později vyjdou najevo nějaké racionální skutečnosti, proč by k tomu mělo dojít, aspoň z Amyiny strany, ale to už pro mě nebylo podstatné. Stejně jako Na Chesilské pláži i tady mám pocit, že autor-muž hledá omluvu pro ženskou postavu, jakoby muži nevěřili, že i žena je schopna naprosto iracionální lásky a selhání v ní.
Stále mám pocit, že se mi nedaří zachytit, proč se mi tenhle román tak líbil. Uvěřitelné postavy, skvělý příběh, výborná pointa, zajímavé prostředí. Prostě má všechno. Zní to jako klišé, ale není, tenhle román je prostě výjimečný.
Závěrečné hodnocení:
tuhle knihu jsem měla na seznamu už docela dlouho, ale moc se mi do ní nechtělo. Má skoro pět set stran, navíc v edici Světové knihovny Odeon, která má ten text menším hustým písmem. Prvním překvapením bylo právě větší řádkování v novější verzi edice, takže tolik stran už nevypadalo tak děsivě. Hlavně ale obsah byl skvělý, právem si zaslouží Bookerovu cenu, a i díky dostatku času na dovolené jsem ho přelouskala velmi rychle.
 |
| Zdroj: goodreads.com |
Anotace hlásá příběh z Železnice smrti, kterou stavěli (nejen) zajatci japonské armády mezi Siamem (Thajskem) a Barmou. Slibně zní už to, že nepůjde jen o příběh z války, ale i vyrovnání se s touto zkušeností. Nakonec jsem tam ale našla něco úplně jiného. Hlavního hrdinu Dorriga víc poznamená románek s tetou, který prožil těsně před odjezdem na frontu, než práce v nelidských podmínkách thajské džungle.
Děj není vyprávěn lineárně a přechody mezi různými událostmi v minulosti jsou často trochu nezřetelné. Přesto zůstává přehledný a dobře se čte. Každá situace má nějaký příběh, který často slouží k vylíčení pocitu, ale nikdy nesklouzne k nudnému nimrání v duši hlavní postavy.
Jak už jsem řekla, nejzásadnější pro mě byl románek mezi Dorrigem a jeho tetou Amy. Oba jsou dospělí, oba mají stálé partnery. A přes to se naprosto bezhlavě zamilují. Později vyjdou najevo nějaké racionální skutečnosti, proč by k tomu mělo dojít, aspoň z Amyiny strany, ale to už pro mě nebylo podstatné. Stejně jako Na Chesilské pláži i tady mám pocit, že autor-muž hledá omluvu pro ženskou postavu, jakoby muži nevěřili, že i žena je schopna naprosto iracionální lásky a selhání v ní.
Stále mám pocit, že se mi nedaří zachytit, proč se mi tenhle román tak líbil. Uvěřitelné postavy, skvělý příběh, výborná pointa, zajímavé prostředí. Prostě má všechno. Zní to jako klišé, ale není, tenhle román je prostě výjimečný.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat