Milý čtenářský deníčku,
Čtenářský klub Martinusu uspíšil můj nákup i přečtení očekávané novinky od Aleny Mornštajnové. Zdá se až neuvěřitelné, že mě kniha nezklamala, ale je to tak. Nepřišla mi tak skvělá jako Hana, ale rozhodně ještě lepsí než Slepá mapa nebo Hotýlek.
Román vypráví příběh otce a dcery, kapitoly se pravidelně střídají, obě začínají dětstvím hlavních hrdinů a postupně spějí do stejného bodu k rozuzlení rodinné historie. Otcův život začíná před druhou světovou válkou a připomíná víc Slepou mapu, protože také vypráví osud jedince na pozadí historických událostí. Dcera se narodila na konci sedmdesátých let a její příběh se víc točí kolem ní a jejího pátrání po rodinné minulosti.
Kniha se čte jedním dechem a děj plyne velice přívětivým tempem. Přestože se v něm stane spousta věcí, nesklouzne k Hartlovské přeplácanosti a zachová si svou uvěřitelnost. Hlavní hrdinové jsou jako obvykle v zásadě běžní lidé bez módního demokratického morálního žebříčku, ale i přesto nejsou tak úplně nesympatičtí.
Líbí se mi obyčejnost lidí i jejich příběhů. Do literárních děl pronikají podobní hrdinové málokdy a Mornštajnová je umí vykreslit dokonale. Pochybuji, že si budu obsah pamatovat déle než pár měsíců, ale myslím, že i po pár letech si vybavím určité situace, které mi možná pomůžou v interpretaci událostí v mém okolí.
Nedávám pět hvězdiček, hlavním důvodem je asi pro mě trochu násilné provazování kapitol stejným slovem/větou a a také druhá čtvrtina knížky, která mě trošku nudila. Chci tím hlavně odlišit výjimečnost Hany, ale jinak budu Tiché roky určitě doporučovat.
Závěrečné hodnocení:
Čtenářský klub Martinusu uspíšil můj nákup i přečtení očekávané novinky od Aleny Mornštajnové. Zdá se až neuvěřitelné, že mě kniha nezklamala, ale je to tak. Nepřišla mi tak skvělá jako Hana, ale rozhodně ještě lepsí než Slepá mapa nebo Hotýlek.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Román vypráví příběh otce a dcery, kapitoly se pravidelně střídají, obě začínají dětstvím hlavních hrdinů a postupně spějí do stejného bodu k rozuzlení rodinné historie. Otcův život začíná před druhou světovou válkou a připomíná víc Slepou mapu, protože také vypráví osud jedince na pozadí historických událostí. Dcera se narodila na konci sedmdesátých let a její příběh se víc točí kolem ní a jejího pátrání po rodinné minulosti.
Kniha se čte jedním dechem a děj plyne velice přívětivým tempem. Přestože se v něm stane spousta věcí, nesklouzne k Hartlovské přeplácanosti a zachová si svou uvěřitelnost. Hlavní hrdinové jsou jako obvykle v zásadě běžní lidé bez módního demokratického morálního žebříčku, ale i přesto nejsou tak úplně nesympatičtí.
Líbí se mi obyčejnost lidí i jejich příběhů. Do literárních děl pronikají podobní hrdinové málokdy a Mornštajnová je umí vykreslit dokonale. Pochybuji, že si budu obsah pamatovat déle než pár měsíců, ale myslím, že i po pár letech si vybavím určité situace, které mi možná pomůžou v interpretaci událostí v mém okolí.
Nedávám pět hvězdiček, hlavním důvodem je asi pro mě trochu násilné provazování kapitol stejným slovem/větou a a také druhá čtvrtina knížky, která mě trošku nudila. Chci tím hlavně odlišit výjimečnost Hany, ale jinak budu Tiché roky určitě doporučovat.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat