Milý čtenářský deníčku,
sbírky básní v podstatě nečtu, ocením spíš jednotlivé básně publikované v nějakém širším kontextu, kdy dokreslují atmosféru, hrají si s jazykem nebo představivostí, případně vystihují nějakou aktuální situaci. Faber je ale můj oblíbenec, takže jeho sbírku o rakovině jeho ženy jsem se rozhodla nevynechat.
V úvodu autor uvádí, že psaní básní mu vlastně nikdy nešlo, ale po smrti své ženy v něm vznikla potřeba vypsat se ze svých pocitů. Porůznu napsané básně nakonec seřadil tak, aby chronologicky popisovali průběh manželčiny nemoci a také dobu po její smrti. Díky tomu se sbírka čte spíš jako román než jako množina náhodně poskládaných textů, kterými básnické soubory občas bývají.
Mám to štěstí, že v mém nejbližším okolí na rakovinu zemřel pouze můj děda a už je to tak dávno, že mi na to žádné negativní vzpomínky nezůstaly. Proto jsem si mohla od textů zachovávat jistý odstup a číst je klidně před spaním. Jinak jde totiž o velmi surové, občas trochu ironické popisy průběhu nemoci a nevyhnutelnosti konce.
Nejvíc mi utkvěla báseň, kterou nakladatel vytiskl i na obálku, kdy autor odchází z krematoria, v tašce manželčin popel přemýšlí nad tím, co asi mají v tašce jiní a urnu přirovnává k příliš těžkému nákupu. Civilní a přesto dojemné.
Jako naprostý laik dávám čtyři hvězdičky. Ke sbírce se asi nikdy nebudu vracet, nechtěla bych jí mít doma, ale její přečtení rozhodně stojí za to. Plus má hlavně za srozumitelnost a zároveň obrovskou bolest v ní ukrytou. Já osobně bych ji na autorově místě ani vydat nechtěla a oceňuji jeho odvahu podělit se o něco natolik osobní se zbytkem světa.
Závěrečné hodnocení:
sbírky básní v podstatě nečtu, ocením spíš jednotlivé básně publikované v nějakém širším kontextu, kdy dokreslují atmosféru, hrají si s jazykem nebo představivostí, případně vystihují nějakou aktuální situaci. Faber je ale můj oblíbenec, takže jeho sbírku o rakovině jeho ženy jsem se rozhodla nevynechat.
 |
| zdroj: goodreads.com |
V úvodu autor uvádí, že psaní básní mu vlastně nikdy nešlo, ale po smrti své ženy v něm vznikla potřeba vypsat se ze svých pocitů. Porůznu napsané básně nakonec seřadil tak, aby chronologicky popisovali průběh manželčiny nemoci a také dobu po její smrti. Díky tomu se sbírka čte spíš jako román než jako množina náhodně poskládaných textů, kterými básnické soubory občas bývají.
Mám to štěstí, že v mém nejbližším okolí na rakovinu zemřel pouze můj děda a už je to tak dávno, že mi na to žádné negativní vzpomínky nezůstaly. Proto jsem si mohla od textů zachovávat jistý odstup a číst je klidně před spaním. Jinak jde totiž o velmi surové, občas trochu ironické popisy průběhu nemoci a nevyhnutelnosti konce.
Nejvíc mi utkvěla báseň, kterou nakladatel vytiskl i na obálku, kdy autor odchází z krematoria, v tašce manželčin popel přemýšlí nad tím, co asi mají v tašce jiní a urnu přirovnává k příliš těžkému nákupu. Civilní a přesto dojemné.
Jako naprostý laik dávám čtyři hvězdičky. Ke sbírce se asi nikdy nebudu vracet, nechtěla bych jí mít doma, ale její přečtení rozhodně stojí za to. Plus má hlavně za srozumitelnost a zároveň obrovskou bolest v ní ukrytou. Já osobně bych ji na autorově místě ani vydat nechtěla a oceňuji jeho odvahu podělit se o něco natolik osobní se zbytkem světa.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat