16/09/2020

Laetitia Colombani - Cop

Milý čtenářský deníčku,

tuhle knihu mi nadšeně doporučila sestra, takže jsem od ní měla celkem vysoká očekávání. Ta sice úplně nenaplnila, ale rozhodně šlo o příjemný román z nevšedního prostředí.

zdroj: goodreads.com

Na překvapivě malém prostoru autorka vypráví osud tří žen, které vzdáleně spojují vlasy. První pochází z indické kasty nedotýkatelných a snaží se prorazit společenský skleněný strop, aby se její dcera nemusela jednou živit stejnou prací jako ona, tedy vybíráním latrýn v domovech boháčů. Druhý příběh je o poslední manufaktuře na paruky na Sicílii, kterou náhle musí převzít dcera majitele, protože ten měl nehodu na motorce. A nakonec tu máme ambiciózní právničku z Kanady, kterou zastaví rakovina.

Všechny příběhy popisují nějakou nepřízeň osudu a jak se s ní vyrovnat. Indický i italský příběh navíc těží z neobvyklého prostředí, oba mě bavily a hrdinkám jsem fandila. Naopak kanadská kariéristka mi byla krajně nesympatická a říkala jsem si, že si tu rakovinu vlastně zaslouží, aspoň si konečně uvědomí, co je v životě skutečně důležité.

Právě o posledním příběhu jsem přemýšlela nejvíc, protože první dva byly v zásadě černobílé a tedy trochu nudné. Naopak poslední mi připadal komplikovanější. Hlavní hrdinka chtěla dokázat, že i žena může prorazit v jinak výrazně mužském světě právníků, ale za jakou cenu. A tady právě nastupují argumenty feminismu, že i když už jsme si teoreticky všichni rovni, stále existují bariéry, které nutí ženy se chovat tak, jak vlastně nikdo nechce. Bohužel tady k žádnému happyendu nedojde, zaměstnavatelé se jí prostě zbaví a jedou si svůj byznys pořád stejně.

Tři příběhy tvořily v podstatě samostatné povídky, nebyl v nich prostor pro nějaký vývoj postav nebo jejich osobnostní drobnokresbu, to mi v knize trochu chybělo. Jinak ale pěkné, čtivé příběhy, které by měly oslovit široké publikum.

Závěrečné hodnocení: 

Žádné komentáře:

Okomentovat