Milý čtenářský deníčku,
už nějakou dobu sleduju Lucii Zelinkovou a právě díky ní jsem si konečně přečetla knížku od Delphine de Vigan, protože ji pravidelně chválí. Sáhla jsem v knihovně po Noc nic nezadrží a rozhodně to nebyla špatná volba na první setkání s touto autorkou.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Výrazně autobiografický román vypráví příběh autorčiny maminky, která trpěla depresemi, celá rodina ji považovala za zvláštní, ale naštěstí se jí nikdy nezřekla. V její minulosti čtenář najde všechny možné rodinné tragédie: smrt sourozence, znásilnění, nevěra, rozvod... Rozsahem nevelký román citlivě popisuje dramata, která zná z okolí každý.
Jde tak trochu i o román v románu, příběh matky autorka prokládá svými úvahami, které se jí při psaní honí hlavou, o tom, jak mluví s příbuznými a snaží se dopátrat pravdy o některých událostech, ale i o tvůrčí krizi, která ji při psaní často potkala.
Všechny postavy působí velmi plasticky a příběh mě nenechal vydechnout. Je sice smutný, ale nevyvolával ve mně záchvaty lítosti. Autorka líčí příběh své rodiny velice citlivě, opravdově a vůbec si netroufám říct, které části jsou pravda a které si úplně vymyslela. Nakonec o to ale úplně nejde.
Asi nejvíc mě oslovil vztah sester, které se musí v závěru života o matku postarat, protože to mě jednou taky čeká, a upřímně, znělo dto ost náročně, ale přitom nadějně, že jakákoliv situace se dá zvládnout a překonat, i když s nezbytnou dávkou pokrytectví.
Závěrečné hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat