Milý čtenářský deníčku,
od téhle knihy jsem čekala hodně. Mluvilo se o ní jako o jasném kandidátovi na příští Magnesii Literu a skvělém příkladu moderního sci-fi. Nakonec se z ní vyloupla opravdu zajímavá knížka, ale nemůžu říct, že bych ji úplně pochopila.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Schválně jsem si nehledala nic o ději, věděla jsem jen, že autorka rozebírá reakci společnosti na náhlé objevení netečné koule. Čekala jsem něco jako Piknik u cesty, ale v Prasklinách je koule nakonec nechaná úplně stranou. Vlastně se musím přiznat, že její roli v příběhu jsem moc nepochopila, respektivě se mi nezdá pravděpodobné, že by tak výrazným způsobem společnost opravdu změnila. Mnohem zásadnější mi přišel faktor klimatické změny, ale ten autorka popisuje spíš jako kulisu než příčinu čehokoliv.
Lidé najednou mají větší potřebu pátrat po smyslu života a ve stejné chvíli se jim třeba kvůli ztrátě zaměstnání ten jejich dosavadní hroutí. Čtenář sleduje asi pět hlavních hrdinů, každý je jiný, ale projevy se mi zdály dost podobné. A tady přichází hlavní problém, který jsem měla při čtení. Nedokázala jsem se soustředit na jednotlivé linky, nedokázala jsem je od sebe skoro odlišit a většina souvislostí mi unikala.
Například postava Kristýny pro mě byla naprosto nepochopitelná. Malá hoka, která chce strašně moc vidět kouli, ale její reakce je podivná, pak najednou skočí pod auto, pak najednou nemůže spát, pak zase spí pořád, má noční můry a pak je zase chvíli normální. A vlastně po pár dnech od přečtení ani netuším, v jakém se jí to dělo pořadí a jak nakonec dopadla.
Dávám čtyři hvězdičky, protože myšlenky v knize obsažené jsou důležité a nutily mě přemýšlet. Nicméně jejich propojení do románu a vykreslení jednotlivých postav se mi zdálo zmatené a vlastně jsem si čtení kvůli tomu moc neužila.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat