Milý čtenářský deníčku,
Petru Hůlovou jsem začala číst až teď, i když jsem o ní věděla už dlouho. Macocha mě vyloženě zklamala, ale doufala jsem, že Stručné dějiny Hnutí se mi budou líbit o dost víc, už jen kvůli tématu. Bohužel to vypadá, že jsem sáhla po dvou nejslabších, co napsala.
 |
| zdroj: goodreads.com |
U obou knížek mám problém s jazykem a celkovým uspořádáním textu. V Macoše to bylo extrémní, ale tam to aspoň dávalo smysl, protože to jako psala alkoholička. Ale proč i tady je vyprávění tak zoufale nepřehledné, jsem nepochopila.
Hlavní hrdinka chce napsat stručné dějiny Hnutí, ale text jsou spíš její myšlenky a příběhy, občas proložené nějakým střípkem dějin, který asi zapíše do své plánované knihy, ale ke čtenáři zatím mluví spíš o konceptu. Kdyby autorka zvolila prolínání hrdinčina deníku a knihy, kterou píše, nějak to graficky oddělila, bylo by to mnohem čitelnější. Pak už by to ale vůbec nebyla ona.
Každopádně po obsahové stránce kniha stála za to. Podivný svět, ve kterém vládne ryzí feminismus, jehož důsledkem je psychická kastrace mužů, mi přišel fascinující. Zároveň se mi líbilo, že z knihy není jasné, jestli jde o satiru nebo realistickou distopii. Nabízí velký prostor pro čtenářovu interpretaci bez předsudků.
Každopádně nevím, jestli ještě zkusím nějakou autorčinu knihu, zatím mě její styl moc neoslovil. Ale témata mi přijdou natolik originální, že jí možná dám ještě šanci, zvlášť když jsou na stránkách pražské knihovny volně ke stažení některé její další e-knihy.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat