Milý čtenářský deníčku,
předchozí autorčina kniha Rozhovory s přáteli u mě totálně propadla. Takže na Normální lidi jsem se ani nechystala. Jenže pak je všichni kolem mě chválili a já prostě neodolala. Rozhodně nebyli tak příšerní jako Rozhovory, ale hype kolem nich pořád moc nechápu.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Nejčastěji se v souvislosti s tímto románem zmiňují třídní rozdíly mezi hlavními postavami, a že právě to určuje jejich osudy. Při čtení jsem se tenhle aspekt snažila hledat, jsem si vědoma toho, že v Irsku jsou rozdíly mezi lidmi z různých materiálních poměrů mnohem výraznější než tady, ale stejně mi nepřišlo, že je to tak zásadní, jak o tom všichni kritici mluvili. Mnohem důležitější se mi zdáli vztahy v jejich rodinách.
Přišlo mi, že tentokrát se Rooneyové povedlo napsat mnohem zajímavější postavy. Oba jsou nepříliš sebevědomí, oba trpí depresemi. Oběma chybí opravdoví přátelé, Marianně víc doma na maloměstě, Connellovi na elitní univerzitě v Dublinu.
Akorát mi přišlo, že úvahy postav moc neodpovídají jejich věku, čtenář se s nimi setkává, když končí střední školu, ale mně se zdálo, že jejich prožívání odpovídá spíš konci vysoké. Ale možná mám v tomhle už trochu zkreslené představy.
Dávám jen tři hvězdičky a to hlavně proto, že stejně jako v Rozhovorech ani tady mě hlavní hrdinové a jejich problémy vlastně moc nezajímaly, nebyly pro mě aktuální, ale aspoň mi přišly závažnější. Trochu mě mrzelo, že tam nebylo víc irských reálií, kdysi jsem byla v Dublinu a ráda bych si jeho atmosféru trochu víc připomněla.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat