Milý čtenářský deníčku,
poslední knihou loňského roku se pro mě staly Vrány. Opravdu jsem se na ně těšila a vlastně nevím, proč jsem se k nim dostala až za tak dlouho. Asi proto, že podle názvu jsou až na konci abecedy a tedy i na konci seznamu v mojí elektronické knihovničce.
 |
| zdroj. goodreads.com |
Já mám Dvořákovou prostě ráda. V rozhovoru jsem ji slyšela říkat, že by chtěla psát jako Soukupová a myslím, že minimálně posledními dvěma romány se jí to daří. Hledá si podobné náměty a také se snaží popsat vnitřní život postav. Její jazyk ale není tak úsporný jako Soukupové.
Na Vránách mě zaujaly nejvíc dvě věci. První byla neschopnost učitelů snadno proniknout do domácích poměrů žáků a pomoci jim. Jejich vztah musí být tak trochu výjimečný, aby mělo dítě odvahu se svěřit. Druhou byla malichernost některých problémů, které bránily hlavní postavě prolomit ticho, a její dětské způsoby řešení. Zároveň se mi zdály velmi uvěřitelné.
Dávám čtyři hvězdy, na tu pátou chyběla věrohodnější postava matky. Přišla mi příliš krutá k jedné dceři, nezdá se mi, že by ji tolik nesnášela jen kvůli tomu, že si po sobě neumí uklidit. Jinak jsem ale knihu přečetla jedním dechem a doufám, že mi třeba jednou pomůže víc porozumět nejen vlastním dětem.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat