Milý čtenářský deníčku,
Vigan se mi hned první knížkou dostala pod kůži, takže jsem neváhala a hned jsem začala číst Pouta, která jsem měla už nějakou dobu koupená jako e-knihu. Krátká, ale pěkná.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Už v úvodu autorka říká, že pouta z názvu symbolizují naší minulost a nějak nás omezují, určují naše vnímání reality. Hlavní hrdinka je učitelka, kterou v dětství otec týral. Proto když vidí jednoho žáka, který se chová divně, hned si myslí, že se mu děje to samé. Ale čtenáři postupně zjišťují, že jeho problémy pramení jinde, i když ho nakonec ovlivňují dost podobně.
Na malé ploše autorka rozehraje jasný emotivní příběh, vypráví ho bez zbytečných příkras, ale rozhodně nejde o obyčejné povídání o lidském neštěstí. Vystihla ho dokonale, ale bohužel se mi nedaří přijít na to, díky čemu. Ale v tradičním doslovu, který nechybí v žádném svazku od Odeonu, to vystihli přesně.
Zaroveň ale právě kvůli rozsahu dávám jen čtyři hvězdičky, jde prostě o takovou novelu, která se pro mě osobně asi nikdy nemůže dostat na vrchol pyramidy čtenářských zážitků.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat