Milý čtenářský deníčku,
Vigan je mojí novou oblíbenkyní. Myslím, že je i v Česku celkem populární, proto mě překvapilo, když jsem na její poslední knihu narazila v knihovně. Jednohubka na dvě odpoledne mi moc chutnala.
 |
| zdroj: goodreads.com |
V první řadě musím vychválit překlad od Alexandry Pflimpflové. Hlavní hrdinka přichází o řeč, komolí slova a přeložit je musel být pěkný oříšek. Výsledek však působí dokonale přirozeně, smekám!
Román samotný je hodně o stárnutí a vděčnosti za to, co nám v životě bylo dáno. Prostředí domova pro seniory, kteří na konci života přicházejí o vzpomínky a celkově svou identitu, je zneklidňující a autorce se jeho vylíčení povedlo na výbornou. I u nás v rodině už jsme měli někoho v domově pro seniory a tak jsem si z jednoduchého autorčina popisu dokázala představit docela plastické prostředí a typické situace.
Předchozí Pouta mi přišla asi o chlup lepší, hlavně kvůli námětu. Vděk je zase jazykově zajímavější nebo spíš zábavnější. Každopádně zůstávám u čtyř hvězdiček a nemůžu se dočkat posledního dílu slibované volné trilogie, který ale zatím nevyšel ani ve francouzštině.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat