Milý čtenářský deníčku,
Nokturna jsou jedna z posledních knížek, které jsem ještě od svého milovaného Ishigura nečetla. Přiznám se, že mě moc nenadchla, hlavně proto, že nejsem hudební typ, takže si jen obtížně představuju atmosféru, kterou se autor v povídkách snaží vykreslit.
 |
| zdroj: goodreads.com |
Nejvíc mě bavily povídky z Benátek, první o nesmyslném rozchodu a druhá o stárnoucí hudebnici, která chce talentovaného mladíka naučit hrát jinak. Naopak povídka z Londýna o dvou kamarádech, kdy se jednomu rozpadá vztah a ten druhý ho má svojí protivností zachránit, se mi moc nelíbila, vlastně jsem jí asi nepochopila a vyzněla tak nějak do ztracena.
Na rozdíl od ostatních knížek, tady si autor zvolil hrdiny ze Západu a navíc ze současnosti. Zdá se mi, že se mu moc nepovedli. U takových postav asi čekávám civilní vystupování, propracovaný charakter nebo prostě něco, čím si k nim najdu cestu. Ale Ishiguro jako vždy popisuje trochu schematicky, v náznacích, rozhodně se nepitvá ve vnitřním životě, snaží se pouze zvenku nahlížet na jejich osud, na jejich rozhodování a mě to u povídek ze současnosti tak nějak nestačí.
Za sebe tuhle knihu asi doporučovat nebudu, ale samozřejmě to neznamená, že by byla špatná. Jen prostě jiné od něj jsou mnohem lepší, takže když je srovnávám, musím tady sáhnout po pouhých třech hvězdičkách, ale obecně by si asi zasloužily spíš čtyři, zvlášť pokud je čtenář zároveň hudebníkem.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat