Milý čtenářský deníčku,
tohle byl naprostý úkrok stranou. Chci číst víc současné neanglické zahraniční literatury, ale Helle Helle se mezi mé oblíbenkyně nezařadí.
 |
| zdroj: goodreads.com |
V mnoha ohledech mi to připomínalo Rozhovory s přáteli od tolik populární Sally Rooneyové. Ti se mi vůbec nelíbili, postavy řešily pseudoproblémy, pro které už nemám moc pochopení. Hlavní hrdinka románu Tohle jsem měla napsat v přítomném čase se jim dost podobá. Neví, co se sebou, ale vlasně to vypadá, že ani nemá touhu se někam posunout, něco dokázat nebo si život aspoň trochu užít. Jen přežívá a doufá, že ji při tom nebude nikdo obtěžovat.
Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, kniha má nějaký děj, ale její styl rozhodně není přímočarý. Kdybych se dokázala na hrdinku naladit, asi bych se víc snažila číst mezi řádky a pravděpodobně bych tam našla něco, kvůli čemu stojí za to ji číst. Takhle bylo štěstí, že knížka nebyla moc dlouhá, takže jsem ji ani nestihla odložit v polovině.
Závěrečné hodnocení: 
Žádné komentáře:
Okomentovat