Milý čtenářský deníčku,
je to asi zvláštní, ale já opravdu nerada dostávám knihy. Papírové zabírají místo a elektronické se jako dárek nehodí. Ale občas mi někdo nějakou dá. Tak se ke mně dostal i Ten, koho přece znám. Překvapivě se mi docela trefil do nálady a nakonec jsem z dárku měla skutečně radost.
zdroj: goodreads.com |
Příběh je takový miloučký, ale při tom ne úplně pitomý. Dva bývalí spolužáci z elitní střední školy se po letech setkávají v nečekaných rolích pečovatele a postiženého. Jejich vzájemný vztah oběma prospívá a společně se odrazí ode dna (každý od svého) a všechno dobře dopadne.
Za mě jde o skvělou odpočinkovou knihu, dobrý dárek pro široké spektrum čtenářů, ale zároveň si z ní asi nikdo nesedne na zadek. Postavy mi přišly popsané dobře, četlo se to samo, ale třeba jazyk i popisované prostředí se mi zdály zcela průměrné. Četla jsem v šestinedělí a tím je rozhodně zkreslené moje hodnocení, které se dostalo na čtyři hvězdičky, i když teď bych asi dala už jen tři.
Žádné komentáře:
Okomentovat